Aida na dovolené
Panička pořád dávala do chodby různý věci, polštáře a moje hračky, misky a potraviny, no, co vám budu povídat, strašně jsem se bála, že se balí a opouští mě. Takže jsem tam pro jistotu pořád chodila a do těch věcí strkala nos, a jí jsem chodila u kotníku tak natěsno, až jsem jí málem párkrát podrazila nohy. Ale nic, budu dál chodit nalepená, protože ačkoliv Zuzka to vůbec nevnímá, tady se prostě něco děje. A já nehodlám zůstat pozadu.
A je to tady, zavírají nás v zahradě, takže asi ujedou a my tu zůstaneme opuštěný, aúúúúú…… haf haf haf haf haf haf haf haf haf haf haf!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Ne, pozor, jsem hrozně nervozní, a panička to vidí, ale jde pro mě a dává mi obojek. No toť se ví, že jsem do něj skočila. A dostala jsem kšírky, takže jedu pryč. Ale tohle není její auto, kam mě to nutí skočit? Stejně je to vysoko, já tam nechci, neznám to auto!
A šup a vrazili mě dovnitř, zakšírovali a páníček si přivlek Zuzku a dal si jí do auta. Takže oni pojedou bílým autem a já zůstanu uvázaná tady v tom cizím? Ne, pozor, panička se vrací, a sedá si k volantu. Prý se nic neděje, že mám být klidná, že bude brzo dobře a zvyknu si. Prý ta deka na sedačce je moje nová, a odtěď že budu jezdit timhle autem. Jsem z toho celá zmatená, páníček jede před náma, proč nejedeme všichni spolu? A takovýho místa co tu mám, a jak na mě příjemně fouká…jen kdybych věděla jestli to dneska se mnou dobře dopadne, nebo co se to vlastně děje. Panička má sice uklidňující hlas, ale já jsem prostě nervák. Aspoň že vidim, že ty sbalený věci tu jsou taky, kus domova nás provází…..
Nejeli jsme vůbec dlouho. Naše kolona se zastavila, páníčci si nás každej připoutali a šlo se do nějaký zahrady. Lidi se bavili, a nakonec zaklaply vrata a já a Zuza jsme dostaly volno. Tééda, taková obrovská zahrada, hned jsme to začaly zkoumat. Nejlepší bylo, když páníčci otevřeli dveře do domu a my mohly se Zúzou chodit sem a tam, naprosto volně, a hlavně všude s nima.
Večer mi panička prostřela u pece deku a řekla „místo“. Zuza si ale lehla mezi páníčky a tak se prostřel ještě jeden spacák na zemi mezi postelema, a tam jsem šla. Zkoušela jsem to přímo k paničce, ale ta nechtěla. Vůbec nevim kde jsme a co nás tu čeká, je mi divný, že nejsme doma, ale je to tu super. Je to moje první noc mimo domov. Jsem z toho celá divoká a roztěkaná, ale hlavně když jsem u paničky. Vlastně je to lepší než doma. Vlastně to vypadá moooc slibně!
Panička rozházela po zahradě naše hračky, a my se Zuzkou objevily další zajímavosti, který jsme k nim přiřadily, a nepřetržitě jsme se honily a tahaly o ně. Panička sedávala na zápraží a smála se jak vyvádíme, pořád nás drbala a hladila, Zuzku „vychovávala“, povídala si se mnou a kopala mi často míček. Byl to prostě sen. Jezdili jsme všichni autem a já poznala spoustu nových míst, chodili jsme všichni na procházku, a i když Zuzka nakonec párkrát zůstala sama na dvorku, já byla neustále s paničkou. Zuzka totiž v autě zvracela a pak třeba celej den nechtěla žrát. To já mám žaludek ze železa a tak jsem se účastnila naprosto všeho.
Každý ráno, když se mi zdálo, že panička extra tvrdě spí, jsem jí zkoušela vlézt do postele, ale pokaždé mě vyhmátla a hnala mě, že mám možná klíště. No, na zahrádce nebylo jediný, ale jednou na procházce jsem strčila krk a hlavu do roští, a pán jich ze mě sundal cestou domu hned deset. A jindy na rybách, to jsem jich měla třináct, ale panička je hned sundala, dokud byly na povrchu chlupů. Ona klíšťata fakt nemusí, když tahala další a další, začala skoro panikařit a vydávala jeden povel za druhým. Doma jsme potom se Zuzkou musely zůstat mimo ložnici, dokud nás páník nevyčeše a nepotvrdí, že jsme čisté. Panička ty nakažený mrchy nenávidí, tudíž je nenávidím ani já. Tak je to!
Co mám dál povídat? Byl to prostě blaženej tejden, samá hra se Zuzkou, akce autem, pořád u paničky, pořád na mě měla čas. Se Zuzkou jsme si to náramně užily, a když už jsme fakt nemohly a jazyky jsme měly z honiček až na vestě, tak jsme ležely na zápraží u páníčků. A pak přišlo zase balení…
Zase jsem hupsla do toho vysokýho auta a všude okolo byly sbalený ty naše věci. Když jsme přijeli zpět domů, měla jsem radost. Ale jen do té doby, než se opět navečer zaklaply za náma v zahradě vrátka. Panička rozházela opět po zahrádce naše hračky, ale takový hoňky a mety jako na té chalupě jsme tu provozovat už nemohly. No, doma je doma, ale dovolená to byla vážně BEZVA.
Pozn. panička: …aby taky ne, celé jsme to naplánovali tak, aby se tam holky měly dobře. Chaloupka byla pronajatá za rozumnou cenu a majitelé jsou také pejskaři. Vážně jsme nemohli mít šťastnější ruku při výběru objektu, kde by jsme si my skvěle odpočinuli a kde by psi měli naprostou volnost. Vesnička to byla na konci všech cest a na zahrádce to bylo tak udělané, že holky nemohly nic poničit ani se jim nemohlo nic stát.
Náhledy fotografií ze složky Foto z dovolené - 10 měsíců