Shetland Sheepdog - Sheltie AIDA, Adélka Chlupaté Štěstí

Aida a nejnovější člen smečky

Tak se to konečně stalo, po tom co se tady panička ploužila dvakrát objemnější a sotva dýchala (a taky při každý procházce na louce vyhrožovala páníčkovi, že už to bude), tak se konečně „rozdvojila“.

Bylo to tak, že jeden den v zahrádce přišla a sedla hned na lavičku, a za chvíli prohlásila, že jí není dobře a půjde se raději natáhnout. Pak odešel ze zahrádky páníček a paničku už jsem celých pět dní neviděla. Odjela se „rozdvojit“.

My psíčci jsme se měli moc fajn, protože páníček měl dovolenou a věnoval se nám víc než jindy, taky jsme dostali držkovku, guláš, makový buchty a kdejaký věci, který by nám panička nikdy nedala. Páníček taky dostal za vyučenou, když se panička vrátila a zhorzila se. Nejdřív prohlásila, že jsem strašně špinavá, a pak hned taky tlustá. To mě omráčilo, takovou ošklivost říct… :-( ...a vlastnímu pejskovi.

Zkusila mi rukama obejmout hrudník a zjistila, že by potřebovala třetí ruku, aby se to jakž takž povedlo, no a já dostala zase dietu. Prý jsem jak tank….

Ale abych se vrátila k novému členovi. Nejdřív jsme ho vůbec neviděly, ani já ani Zuzka. Bylo ho slyšet až ven na zahradu, jak vřeští, a my dvě štěkaly a štěkaly. Pak panička vyrazila s takovým vozítkem, ze kterého se to taky ozývalo, a já se snažila vyskočit až na korbičku. Nakonec mi panička na dálku ukázala malý růžový ukřičený človíče.

Později v domě ho měla na kolenou a my si to přišly očichat, já chtěla jazykem okusit, ale bylo mi to zakázáno. Když jsem si trochu zvykla, že taková změna u nás je, tak jsem s paničkou chodívala v zahradě bok po boku vedle toho kočáru, co noha nohu mine. Panička ušla patnáct metrů tam, já vedle ní, šla patnáct metrů zpátky, a já zase stejně pomalu vedle ní. Když si toho panička všimla, řekla jaká jsem hodná holčička, a co se stalo s tou útěkářskou šeltinkou, kterou aby o chůzi u nohy prosila.

Zuzka moc zvědavosti neprojevila, ta se pořád jen sáčkuje na balkón a lepí se na dveře dovnitř, a pak odmítá tu pozici opustit. Pořád doufá, že s těma zabahněnýma tlapama půjde na koberec. Pravda je, že kdyby nevyhrabala na zahradě takový krátery plný bahna, mohlo to být i jinak. Mohly jsme se honit na zeleným pažitě a mít čistý tlapky. Takhle jsme ale od hlavy k patě od bahna a můžeme jen na dlaždičky. Nebo na ty nový pelíšky, co panička ušila než přivezla to malý človíče.

Nejvíc jsem to človíče viděla tehdy, když mě páníček v šest ráno pustil paničce domů, ta nechala péči o toho prcka babičce a začala mě pucovat a kondicionérovat. Hrozně jsem si to po tak dlouhý době užila, i vanu, i šampon, pak jsem směla dokonce do postele a ležet vedle mimina, a v noci jsem spala v přízemí s páníčkem. Bylo to bezva, přišla jsem si jako v bavlnce a voněla jsem jako nějaká dáma. A pak jsme vyrazili autem, já, kočár, mimi a páníčci. Takže teď už jsem si zvykla, že je nás víc.

Taky jsem podruhý hárala a nesměla jsem pořádně na louku, ale když jsme vyrazili, kočár se stal našim společníkem v kufru a panička bez mimča už vůbec nevychází. Takže, já o novým členovi vím, otázka je: ví on o mne???