Lekce plavání
Učím se plavat
Jednoho dne si mě panička vzala na vodítko a páníček si vzal Zuzku. Trochu jsme dělaly problémy při nastrkování do auta, protože Zuza chtěla ven zrovna když já chtěla dovnitř a naopak když Zuza se drala dovnitř, tak já měla chuť skočit ven, ale nakonec jsme se usadily na spacáku a jelo se kamsi. Mám takovej mlhavej pocit, že to tam trochu znám, bylo tam takový velký jezero, ale je to jen nejasná vzpomínka a je v ní zima a sychravo. Zuzka tam byla v každým případě poprvé a skákala na vodítku jako kůzle.
Trochu mě mrzelo, že mě panička vůbec nepustila na volno, zvlášť když jsme došli všichni až k vodě a tam byli další lidi. Zuzka volno dostala a začla jim běhat po šatech a po dece, ale oni volali, že to nevadí, že mají psy rádi. Tak proč jsem já na vodítku?? Jenže pak šla panička do vody, a koukala na mě. Jenom jsem si smočila tlapičky a dál se mi nijak nechtělo. Naštěstí mě netahala a jen tam tak stála, a začala jakoby nic vyndávat něco z kapsy. Jééé, granule, tak jsem se pro ně vydala, a voda mi sahala až k bříšku. No v těch vedrech to je i příjemný, to musim říct, že měla panička dobrej nápad.
Zuzka mezitím lítala jako pometlo po břehu a schovávala se v roští, nohy se jí pletly do klacků a padala, pak zase vyskakovala jako trdlo a pán na ní jen volal a snažil se jí nalákat do vody. Ale to ona né, dokonce ani za granuli ani za piškot. Párkrát na mě útočila a tak jsem se musela bránit, ale zkuste to, když jste na vodítku. Ještě párkrát jsem si došla pro granuli a panička mě pokaždý za to pochválila. Je supr bejt psem, jdete se pro vlastní pohodu smočit, dostanete za to granuli, a ještě vás pochválí.
Pak jsme šli o kus dál, po cestičce okolo vody, až jsme došli všichni k takovým kyblíčkům. Byly cítit dětma, ale nikde nikdo, takže byly moje. Panička si zase vlezla do vody a zase mi ukázala piškot, a já se statečně za nim vydala. Jenže najednou jsem přestala cítit pod předníma tlapkama pevnou půdu, hlavička mi klesla do vody až k uším a to teda se nezlobte, ale za to mi granule nestojí. Ostatně Zuzka jen číhala v roští a taky nešla.
Byl to dobrej výlet, panička mě chválila a odměňovala, svlažila jsem si kožíšek a zase se někam podívala. Přece jenom je to takhle příjemnější než se honit za tou hadicí, co s ní kropí panička zahradu. To se musí furt skákat, štěkat a vždycky dostanu zásah do pusy. I když se mi panička snaží pocákat i zadeček, tak já jí to kazim, skáču do vejšky a koušu proud vody, takže jsme vždycky zlovený obě dvě.
Pokračování lekce
Dva dny na to k večeru jsme vyrazili opět všichni autem pryč, ale už jsme nejeli tam k jezeru. Jelo se úplně jiným směrem. Nikdy jsem tam nebyla, ale obešli jsme nějakej rybník a došli k plážičce. Už jsem tak nějak tušila. Zuzka zase zajela do roští a žvejkala klacek, nedala se přilákat natož aby se smočila. Hlavně, že přes den si mi na zahradě stěžuje, jak je jí horko. Ale já už vim co bude, a tak nelezu do vody hned. Vim, že když počkám, dostanu za to i ňamku. Panička měla tentokrát Pedigreečka, vlezla opět trochu do vody a zase mě lákala. Pomalu jsem vešla, už mě nepřekvapilo ani to, že necítim pod nohama dno. Hned mě chválila a pustila mě zas na mělčinu. Druhou granuli dala ještě dál a hrozně se radovala, když jsem k ní zarejdovala. Koukala mi jen hlava, pruh zad a kus ocásku. Tak nějak vrtim packama a ono to jede i bez půdy pod nohama, už neplašim. V klidu si chroupu granuli a rejduju zpět ke břehu. Panička se diví, jak mi to jde rychle, že minule jsem se polekala a nechala granuli bejt a otočila se ke břehu, a teď prý zvládnu plavat i žrát najednou. No ale bezdůvodně do vody nepudu, je to sice příjemný, ale stačí jen maličko svlažit nožičky. Prý už ale umím plavat. Nebo spíš jak panička říká, uměla jsem to vždycky, ale prý jsem nevěděla že to umím. Teď už to vím a bát už se nebudu, kor když se to prý dělá takhle nenuceně a postupně.
Dvojí večeře
Když jsme dorazili domů, pán sekal trávník a zalíval, a nechal mě v zahrádce u Zuzky, která tam měla plnou misku granulí. Panička mě odvolala a dala mi mojí dávku, a prý že jsem tak šikovná a musela jsem čekat o něco dýl, tak mi přilepšila. Pak jsem se vrátila k Zuzce. Panička páníka upozornila, abych prý Zuzce nežrala z mísy, ať na mě dává pozor. Cože, já a sežrat Zuze večeři??
Pán se sebejistotou pána tvorstva prohlásil, že jemu to já nedělám, aby mě musel hlídat jestli jdu Zuze do misky nebo ne. Prý mě má vycepovanou a prý mi stačí ho vidět a nejdu tam. No, panička koukala tak divně, jukla jsem na ní a viděla jsem, že ona si o tom myslí svoje. Párkrát si na mě vzpomněla zrovna když jsem už měla skoro 90% vzdálenosti k misce velice nenápadně překonáno a už už to vypadalo, že si mě nikdo nevšímá. Pak se ale přece jen ti dva zakecali, Zuzka se opět válela na trávě, a mě se podařilo se přikrást k misce a bez zbytečnýho zájmu okolí jsem se pustila do další porce. Když si panička všimla, už jsem sežrala celou porci pro barzojíka.
Pán mi spílal, co prý jsem to za rasu, za vořecha, a vzal mě za plůtek k sobě. Žužlala jsem aspoň kus dřeva co se tam válel a ukusovala travičku, a oba se tomu strašně divili.
