Psí gurmán
24.5.
Dneska jsem se dost divila když pro mě páníček přišel na zahradu už v pět hodin ráno. Vzal si Zuzku (to je to zrzavý obrovský štěně co mi sem nasadili, abych nebyla prý nikdy sama, ale o tom jindy...) a mě poslal domů. Uháněla jsem po schodech nahoru zkontrolovat paničku, ale když spala spánkem spravedlivých uchýlila jsem se opět do přízemku a konečně si dáchla. Ono to od tý doby co bydlím se Zuzkou neni tak jednoduchý, Zúza mě furt honí a kouše a chce si hrát ty svoje barzojí dostihy, takže využívám každý možnosti sebou plácnout na zem a spát.
Když se panička probudila tak se začla kamsi chystat. No doufám, že mě nenechá doma. Huráá, přijeli ty lidi s jezevčíkem a panička mi dává kšíry do auta, takže bude nějaký vzrůšo! A bere si ten pytel ňamek!
Jeli jsme na návštěvu, byla jsem v restauraci a pak v cukrárně, štěkalo na mě spousta psů....ale to mě nezajímá. Celou dobu jsem hypnotizovala pytlík s ňamkama a usmívala se, seděla klidně, poslouchala na slovo a držela se paničky. To byste nevěřili, co z toho kápně laskomin, takže jsem byla celý den strašně chválená a panička mi podsouvala z toho pytlíku psí sušenky.
Když jsme byly na návštěve, vytratila jsem se z bytu a šla si hledat něco k snědku. Nikdo ode mě nečekal, že jsem tak samostatná, takže jsem jako duch prošla do přízemí a našla si cestu rovnou přes obchod i dílny, potichu okolo pracujícího pána aby mě neviděl, a vyplížila jsem se na jakýsi dvorek. Úplně vzadu ležela jakási hromada vyvezený zeleninky, a nejvíc mi voněly jakýsi loňský kedlubny. Já nevim, proč mám furt hlad, ale hlavně že mě panička nevidí.
Když jsem se pak vrátila jako by nic a sedla si vedle ní na postel a usmála se na ní, panička ode mě odskočila na metr a prohlásila, že se jí udělalo špatně. PROOOČ? Prý smrdím hovajzem, ale to neni žádná pravda, hovínko jsem bohužel nenašla. Pak ale paní domácí prohlásila, že měla vzadu ve dvoře kupu shnilých kedlubnů a tak se to vysvětlilo. Panička říkala, že už mi žádnou ňamku dneska nedá, když si nevážim dobrých sušenek a žeru takový blbosti.....no uvidíme.
Joo, jasně. Párkrát se jí lehnu k nohám, líbezně se usměju, napiju se když řekne: chlasty chlasty, a způsobně vedle ní cupám za dalším dobrodružstvím - a opět obnovila přísun šušenek. Ignoruju nějaký štěkající psy a tvářim se strááášně rozumně, prostě důvod se vždycky najde. Jak tak jdem, najdu poklad: takový štěstí! Našla jsem rozjetýho hada, nebo ještěrka to je či co, ale to je fuk! To je lahoda, už jste jedli hada? Panička si nevidí přes břicho, ale zato si mě všim ten pán co s náma jde a... "co na mě řveš? Jsem šeltie a na mě se neřve....bojim bojim.." No a hada mi vzal až z krku.
Večer už jsme zase byly s paničkou doma a dostala jsem granule. Sype mi na ně jakejsi děsně dobrej prášek, prý na srst. Od tý doby co mi dala pod misku protiskluzovou podložku nemusím misku honit po celým domě, jen nevím proč na to panička přišla tak pozdě. Lízání prostě misku postrkuje, to ví každej. Přijela opět Zuzka a z nějakýho důvodu zvracela. Honem to po ní uklidit, než se bude někdo dívat, a než si to uklidí sama.
Všichni se pořád diví, jak jsem ohledně jídla rychlá. Chtěji třeba něco dát jinýmu pejskovi, ale ten moula než se rozkouká tak já přiběhnu třeba úplně zdaleka a ukážu všem, jak se bere z ruky. Lidi pak zůstanou stát jak solnej sloup, protože je nenapadlo říct mi rychle "ne" nebo "zůstaň". Já jsem jak blesk, nedám jim šanci, v mým světě je jídlo největší štěstí a mám na něj šestej smysl. V mým světě maji věci důležitost podle následujícího pořadí:
1. smradlavý jídlo
2. bezchutný odpadky
3. kvalitní jídlo
4. volnost, svoboda, ale tak od 5ti do 30ti metrů od paničky
5. stříkající voda z hadice
6. že by panička? Asi jo, kromě situace, kdy se mi nabízí něco z pěti předchozích bodů si už vzpomínám, že jí mám