Výlet na Kleť
25. 8. 2009
Osmého srpna mě naši zase naložili, v kufru jsem ležela vedle kočáru. Po dohadech, který teda předcházely než jsem do auta naskočila, se naši rozhodli, že nepojedou do ZOO, kde by mě prý vzít nemohli, ale že pojedeme všichni jako rodina na Kleť. Zuzka teda chybí, válí si šunky na prázdninách u strejdy Harmona.
Páníček vybral trasu a tak celá rodinka ufala a funěla do příšernýho krpálu, dokonce ani mě to moc neběhalo. Máma tlačila kolmo vzhůru kočár a táta vláčel krosnu s Frantíkem. Já dostala volno hned jak přestala být cesta pěkná, protože dokud pěkná byla, tak tam svištěli lidi na koloběžkách z kopce.
No abych to zkrátila, bylo to hezký, úplně mě to odrovnalo, a to jsem pes čtvercového formátu, dobře sportovně založený, ale zřejmě nejsem horolezec. Pod lanovkou jsem nechtěla zaboha projít, protože mě to děsilo, a to tak, že jsem si začla plést lidi a přidávala se ke každýmu, kdo šel v páru a vypadalo to, že jsem trochu zešílela, jak jsem lítala od jedněch k druhým, ačkoliv mý vlastní lidi na mě zdatně volali a lákali mě k nim. Panička mě musela odchytit, přivázat k sobě a odtáhnout, abych se uklidnila z toho šoku jak lanovka chrčí, a pak jsem přestala vypadat jako v šoku.
Díky kočárku už naši nezvládli poslední úsek cesty, byly to balvany, kořeny, a hrozně kolmo vzhůru lesem. Prostě to nešlo tudy projít s kočárem, ačkoliv táta by s Fandou v ruksaku jít moh. Takže jsme se bez vítězství spustili opět z kopce, no můžu vám říct, měla jsem co dělat a hned na parkovišti jsem v autě lehla a usla.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
